BARLOW INFO - Philippe Delaby

Patří k současné mladší generaci kreslířů. Již od svého ranného mládí byl velkým příznivcem comicsů a díky tomu, že mu bylo shůry dáno i malířské nadání, sám se prosadil v této oblasti již ve svých 18-ti letech. Svá první dílka uveřejnil v roce 1980 v comicsovém magazínu TINTIN, který je ve frankofonní oblasti častým odrazovým můstkem začínajících autorů (což ovšem neznamená, že by se mu vyhýbali ti renomovaní).

Delaby je autorem celé řady comicsových povídek, z nichž většina je situována do dnes již téměř mýtických historických období civilizace, jako byly vláda krále Artuše, vikingské nájezdy, dobývání Anglie Normany apod. (1., 2.)

V roce 1993 vydává své první album Bran-Légende née des Tourbillons des Vents du Nord (Bran-legenda zrozená v poryvech severního větru), které ovšem pro svůj nepříliš silný dějový náboj nezaznamenalo větší úspěch.

V tomtéž roce mu jeho vydavatel DARGAUD-LOMBARD předložil scénář Luca Delisse, kterým byl Delaby co příznivec historie okamžitě fascinován do té míry, že již na jaře roku 1994 vychází první díl série nazvané L’Etoile Polaire - Le Milieu du Ciel (Polární Hvězda – Uprostřed nebes).

Tato série se ve Francii do dnešního dne dočkala zatím tří pokračování, čtvrté je plánováno na polovinu tohoto roku. La Nuit comme un Cheval arabe, Les faux Jumeaux, Les Mansonges d’Aliénor (Noc jako arabský kůň, Falešná dvojčata, Eleonořiny lži)*.

Ani ve svém zatím posledním autorském počinu se Delaby nezbavil své fascinace historií a ve spojení se scénáristou jménem Jean Dufaux se vrhli do období vlády císaře Claudia a jeho ženy Agrippiny v sérii s názvem Murena – La Pourpre et l’Or (Muréna- purpur a zlato) jejíž druhý díl je očekáván také v tomto roce.

* Doslovné překlady názvů titulů

 
 
Zkrácený překlad interwiev s Phiulippem Delabym z 28.března 1999
 
Jak ses dostal ke kreslení comicsů ?

Už od svých pěti let jsem rád kreslil. Vzhledem k tomu, že jsem byl velice neposedné dítě, rodiče mi vždy vrazili do ruky tužku a papír a tak byl ode mne aspoň na chvíli pokoj. Když mi otec v mých osmi letech přinesl jedno číslo Tintina, zcela jsem comicsu podlehl.
Nemám žádné speciální malířské vzdělání, studoval jsem na Akademii umění v Tournai. Jako student jsem nebyl nic moc, ale to, že jsem dobře kreslil, mě vždycky nakonec zachránilo.
V té době se ještě neotevíral studijní obor Comics jako dnes, takže jsem se této oblasti věnoval jen jako samouk.
 

• Jaké vlivy tě poznamenaly ?

No, v malířství to byl především Ingres, Vandyck, Rubens a další, v kresbě nejspíše Delacroix a David.
A v comicsu asi nejvíce čisté tahy tužky, kterými se prezentovali pánové Jacobs a Hergé a samozřejmě Jacques Martin, který je otcem slavné Alix.
 

• Jak jsi zdokonaloval svou kresbu ?

Kreslil jsem prostě všechno, co jsem viděl na vlastní oči, v televizi, v časopisech, od automobilů až po kovboje pasoucí krávy. Zkoušel jsem nakreslit snad úplně všechno, taky mám těch kreseb pěkné hromady.
 

• Kdy jsi začal svou profesionální kariéru ?

V roce 1980 jsem se zúčastnil konkurzu v Mons a mezi 120 soutěžícími jsem skončil na čtvrtém místě. Prvních deset soutěžících vyhrálo domluvení schůzky s nějakým nakladatelstvím. Jelikož jsem miloval magazín Tintin, samozřejmě jsem se nechal zkontaktovat s Jean–Luc Vernal, který byl v té době šéfredaktorem.. Uveřejnil mi černobílý policejní příběh podle mého vlastního scénáře Pour ou contre (Pro nebo proti), který neměl další pokračování.
 

• A co dál ? Třeba vojenská služba ?

Když se mí spolubojovníci dověděli, že jsem malíř, musel jsem jim všem pokreslit košile pro odchod do civilu.
Po návratu do civilu jsem se dostal od comicsu dost daleko – pracoval jsem jako skladník v supermarketu.
Abych ale uspokojil svou comicsovou duši, spolupracoval jsem s nakladatelstvím Lombard, které mě dalo dohromady se scénáristou Yves Duval, se kterým jsme pak dali dohromady dost věcí, z nichž první byla La derniere sortie des Gladiateurs (Poslední nástup gladiátorů).
 

• Radil ses někdy s jinými kreslíři ?

Nikdy, s jedinou výjimkou : jednou jsem se setkal s Jacques Martin a toho jsem se zeptal, co říká mým kresbám. Netušil jsem, že by se jimi mohl cítit ohrožen, takže když mi odpověděl, že na kreslení historie je tady v první řadě on, odešel jsem od něj jako spráskaný pes. Ale i přesto stále obdivuji jeho styl kresby.
 

• Neodradilo tě to ?

To určitě ne. S Duvalem jsme vytvořili povídkové album věnované Richardu Lví srdce , které vyšlo jako speciál Tintina a tento krok si jsme zopakovali i s postavou krále Artuše.
Pak jsme s Vernalem začali pracovat na mystickém příběhu z keltského období s názvem Bran. Je to příběh, ve které se mísí mystika, historie a esoterismus “severských bájí”. Původně to měla být série, ale nakonec zůstalo jen u jednoho alba.
Jelikož jsem měl chuť se zase vyřádit i jako scénárista, zplodil jsem příběh pod názvem Présages (Předtuchy). Jde o příběh kohorty římských legionářů ztracených někde v Alpách, která masakruje na potkání vše živé. Jednoho dne dojdou do malé keltské vesničky. Jedna z vesničanek nadaná nadpřirozenými silami je před takovým počínáním důsledně varuje, ale vzhledem k tomu, že ji neposlechnou, nakonec dopadnou velmi špatně ….
 

• Kde jsi vzal k tomu příběhu inspiraci ?

Prostě jsem jenom chtěl napsat a nakreslit dramatickou povídku, červená knihovna mě moc nebere.
Pak mě Lombard dal na Bruselském knižním veletrhu v roce 1993 dohromady s Luc Delisse, jehož scénář k sérii L’Etoile Polaire mě tak zaujal, že první část tohoto cyklu vyšla již na jaře roku 1994.
 

Proč jste si pro tu sérii vybrali období ranného středověku ?

V té době jsem se zrovna živě zajímal o středověk. Bylo to pro mne období plné násilí, kouzel ale i víry a vzestupu civilizace a to mne velice přitahovalo.
Čtvrté album této série by se mělo objevit v polovině roku 99. Nedělal jsem ho sám, ale společně s jedním mladým malířem, Gregory Charlet, který loni dostudoval Akademii umění v Tournai. Vím, že to pro něj není jednoduché, napodobovat můj styl kresby, ale na druhé straně je to dobrá škola.
Série má určitý skluz, ale já nejsem zrovna autor, který by byl schopen pracovat na zakázku. Tvořím, jen pokud mě to téma zajímá. Jakmile se začne projevovat rutina a znechucení, rychle jdu od toho a počkám si, než mě to zase chytne.
 

• A co tvoje série Muréna ?

To je série, na které pracuji s Jean Dufaux.. Ten člověk je ale strašný puntičkář, takže ten děj je možno bez nadsázky označit jako kreslený dokument ze starého Říma v období vlády císaře Claudia a jeho nevlastního syna Nera. Je tak historicky reálný, až to některé čtenáře šokuje, zvláště když vidí takto realisticky nakreslený obrázek.
K dokončení druhého dílu mi chybí několik málo stránek, takže si myslím, že vyjde také ještě letos. A hned poté se vrhnu na třetí a závěrečný díl této trilogie, protože rekonstruovat antický Řím alespoň v obrázcích mě velice baví.
 

• Jaký bude další vývoj této série ?

V podstatě celá série mapuje život a skutky císaře Nera a myslím, že to co prováděl je de facto všeobecně známé.
 

• Pro jaký okruh čtenářů je série určena ?

Minimálně by měli mít těch 16 let. Sice jsme si dali určité limity, za které nechceme jít, ale jak už jsem řekl, i tak jsou některé kresby velmi realistické. Všichni sice vědí, že vdobě se nejednalo zrovna v rukavičkách, ale bez naší určité autocenzury by šlo spíše o směs pornografie a sadismu

• Díky za rozhovor, a ať se ti daří v další práci.

Rádo se stalo.